Voda tvrdá jako kámen – 1. část

Když jsem se začal pídit po informacích o tvrdosti vody v Českém Brodě, narazil jsem na druhý problém, který nás léta provází. Tím je nezávadnost vody. Podle článku MF Dnes ze 4. 4. 2011 a informací ze stránek města vznikly problémy s kvalitou vody přímo u zdroje, tedy ve Štolmíři.

Kvůli znečištění zemědělskými hnojivy krajská hygienická stanice dočasně snížila limit pro dusičnany v pitné vodě a vydala upozornění, že kojenci by vodu neměli pít vůbec a těhotné ženy či děti do šesti let by dvě třetiny tekutiny měly nahradit z jiného zdroje než z kohoutku.

Stane se a nutno říci, že město situaci vyřešilo během šesti měsíců přivedením vody z Kounic. Investice byla dva miliony korun, ale kvalitní vody byl přesto nedostatek a tento krok problém nevyřešil zcela. V Dolánkách vznikly nové vrty, ale město nemá prostředky na přivedení této vody. Náklady na vrt a sondy jsem na Internetu nenašel. Ale již v roce 2009 město dokonce vydalo uzávěru pro připojení k místnímu vodovodu. Nemá vodu pro další odběratele. Jistě, množství vody neřeší kvalitu a jsou to již starší informace.

Kvalita pitné vody z vodovodu pro veřejnou potřebu musí splňovat zákon, konkrétně zákon č. 258/2000 Sb. v úplném znění zákona č. 471//2005 Sb. (Zákon o ochraně veřejného zdraví). Neméně důležitá je Vyhláška č.252/2004 Sb., která stanovuje požadavky na pitnou a vodu a rozsah a četnost její kontroly.

Odpovídá cena kvalitě?

Voda, která teče v Českém Brodě z kohoutků, je podle zákona v mezích normy. Problémem je tvrdost, kterou určuje zejména obsah vápníku a hořčíku. Obsah těchto látek je dán zejména geologickými podmínkami a složením hornin, s nimiž voda v přírodě přichází do styku. Čím vyšší množství těchto prvků voda obsahuje, tím je tvrdší. Požadavky na obsah vápníku a hořčíku se u spotřebitelů různí, často jsou protichůdné, a tak nelze vyhovět všem zároveň. Obsah vápníku a hořčíku má z mnoha hledisek velký význam.

Co se týká vysokých hodnot tvrdosti vody a její dlouhodobé konzumace, nebylo žádnou zdravotní studií prokázáno, že by extrémně vysoký obsah vápníku a hořčíku měl jakékoliv nepříznivé účinky na zdraví člověka. Naopak určitý (spíše vyšší) obsah vápníku a hořčíku v pitné vodě je ze zdravotního i chuťového hlediska žádoucí.

Hodnoty většiny posuzovaných lokalit se pohybují kolem středu. Asi nejnižší poměr vápníku a hořčíku mají například na Příbramsku v obci Třebsko, Láz či Modřovice. Tam je hodnota 0,65 mmol/l. Velmi měkká voda se však pohybuje až pod hodnotou 0,5. Naopak nejtvrdší vodu potvrdily rozbory v Českém Brodě a Tuchorazi. Tam se hodnota vyšplhala
k 4,7 mmol/l.

Meze tvrdosti vody

Tvrdost vody od nejtvrdší po nejměkčí (dle článku 1.SčV, a.s. z 10. 10. 2008)

Vodné a stočné (platné od 1.1.2013)

Pokud by byla problém pouze tvrdost vody, mohl by kdekdo mávnout rukou s tím, že to je zkrátka geologický úděl. Tak jednoznačné to však není. Pokud se podíváme na fakta, máme nejtvrdší vodu z okolí a cenu vodného a stočného v horní části ceníku.

Na Českobrodském fóru jsem našel vyjádření starosty z 13. 9. 2010. Tématem byla jakost pitné vody dodávané do veřejného vodovodu města Český Brod. Podle tehdejšího vyjádření byla „kvalita kontrolována průběžně 11× během roku krácenými a 2× úplnými rozbory. Podle všech těchto rozborů vyhovuje kvalita pitné vody vyhlášce Ministerstva zdravotnictví 252/2004 Sb. Jedná se o vodu podzemní, která má ze své podstaty vyšší tvrdost. Do plánu investic města Český Brod na rok 2011 bude pravděpodobně zahrnuta technologie snižující tvrdost vody, respektive omezující vznik vodního kamene. Dovolujeme si upozornit, že každá nová technologie sebou nese vyšší provozní náklady a tedy nevyhnutelně i zvýšení vodného. Navíc vodné není tvořeno jen provozními náklady, ale i nájemným, které je nutné pro obnovu a rozvoj celé vodárenské infrastruktury.“ Tolik starosta města.

O životně důležitou vodu se město stará, nicméně mě překvapilo, že se honíme za vodou v okolí a přitom v Úvalech končí pražská voda, jejíž hodnota tvrdosti je dle Pražské vodárenské pouhé 1,4 mmol/l a navíc je levnější o více než 2 Kč! Při předpokladu, že by stočné zůstalo stejné, pak by cena klesla jen o dvě koruny, ale tvrdost by se rázem dostala ze současných 4,1 na 1,4. Zavolal jsem tedy do firmy VEOLIA a na Pražské vodárny a kanalizace. Praha má 40 % přebytků vody a moc ráda nám ji bude prodávat. Sama se totiž snaží najít ve Středočeském kraji odběratele.

Pravda je tam venku…

Na místě je klíčová otázka, zda představitelé města vůbec zapřemýšleli nad jiným dodavatelem. Proč se město tolik snaží najít další zdroje vody v okolí a připojit se ke Kounicím, když jen o kousek dál jsou Úvaly a s měkčí
a levnější vodou? Navíc jistě bez dusičnanů a dalších nebezpečných látek, které by jinak ohrozily zdraví obyvatel hlavního města.

Se zdrojem vody v Káraném a v Želivce bych byl jako občan klidnější, voda pro Prahu se navíc kontroluje průběžně, nikoliv 13× ročně. Nejspíše proto, že více než milion rozzlobených zákazníků je silnější káva než případných sedm tisícovek lidí v Českém Brodě.

Budu-li polemizovat dál, pak bych si jako radní položil otázku, zda by investice do vody za posledních například jen pět let nepokryly náklady na potrubí do Úval? Budu-li polemizovat ještě dál, nebylo by potřeba ani investice do potrubí. VEOLIA by jistě kývla, že potrubí zaplatí, když bude mít dalšího dlouholetého zákazníka. Stačí jen chtít se domluvit a smýšlet obchodně.

Až bude mít VEOLIA nedostatek vody, Český Brod už bude stávající zákazník, který vodu dostat musí. Ale nejvíc se mi líbí představa, že tisíce domácností v Českém Brodě ušetří. Třeba za praní, za myčky na nádobí.

Doplňujícím údajem je informace, že město podle smlouvy „O pronájmu a komplexním provozování vodovodů a kanalizací v majetku města Český Brod“ podepsalo 2.9.2005 mezi Českým Brodem jako vlastníkem a 1.SčV spol. s r.o. jako pronajímatelem, smlouvu o pronájmu do 31.12.2020, kterou se musí řídit. Ta ovšem nic neříká o zdroji pitné vody.

Toto je pouze úvodní článek k tomuto tématu, budeme pátrat dále.