Vyjádření 1. SčV, a.s.

Je voda v Českém Brodě kvalitní a nezávadná?

Jako provozovatel vodohospodářského majetku města Český Brod jsme rádi, že se zákazníci zajímají o kvalitu pitné vody. Článek dobře popisuje kvalitu pitné vody včetně faktu, že voda splňuje požadavky vyhlášky 252/2004 Sb. na vodu pitnou a ze zdravotního hlediska je tedy v naprostém pořádku. Správná je také informace, že voda v českobrodském vodovodu má díky geologickým poměrům vyšší obsah vápníku a hořčíku. Tento parametr, lidově nazývaný tvrdost vody, nemá žádný negativní vliv na chuť vody nebo lidské zdraví.

Odpovídá cena kvalitě?

Cena vody je u nás regulována cenovými předpisy a vychází z tzv. kalkulace, tedy plánu nákladů na výrobu a rozvádění vody. Náklady uznatelné pro kalkulaci jsou přesně dány a zahrnují např. platbu za odběr vody, spotřebu energie, chemikálie, mzdy a také nájem, který platí naše společnost městu a který slouží jako zdroj peněz pro obnovu vodovodu. Provozovatel ani vlastník vodovodu tak nemůže měnit cenu podle toho, zda je voda tvrdá nebo měkká, ale pouze podle nákladů na její výrobu a rozvedení.

Proč voda z Kounic?

Jak autor článku správně uvádí, přivedení vody z Kounic bylo rychlým a investičně nejméně náročným řešením problému s vyšším obsahem dusičnanů v pitné vodě. S poměrně malou investicí se podařilo vyřešit problém s dusičnany a vodu v Českém Brodě mohou opět pít bez omezení všichni odběratelé. Po úspěšném vyřešení otázky dusičnanů je dále možno se zamýšlet nad dalšími strategickými zdroji vody pro město.

Kde vzít další vodu?

To je otázka, na kterou není jednoduchá odpověď. Je potřeba analyzovat všechny možnosti zajištění dostatečných zdrojů vody od rekonstrukce úpravny vody Štolmíř, přes využití vrtů Zahrady až po navrhované napojení na vodu z úpravny vody Želivka. Autor článku „Voda tvrdá jako kámen“ považuje za nejjednodušší přivedení vody ze soustavy Želivka (od přivaděče pro úvalsko). Tato varianta se zvažovala již v devadesátých letech s tím, že napojení na velkou vodárenskou soustavu sebou nese výhody jako je stabilní kvalita a dostatečné množství vody. Je však třeba vidět i technickou stránku věci. Zhruba 10 km dlouhý přivaděč by patrně vedl přes Úvaly, řadu pozemků různých vlastníků, komunikace, rozvodné sítě. To vše by bylo nutno v rámci projektu vyřešit a také by zvyšovalo cenu přivaděče, kterou lze zhruba odhadnout na cca 60–100 milionů Kč. A to ještě není jisté, zda stávající přivaděč od Prahy do Úval má kapacitu pro přivedení vody i pro Český Brod. Myšlenka, že by stavbu mohl zaplatit dodavatel vody, také vypadá lákavě, ale je potřeba si uvědomit, že jako každý investor bude chtít svoji investici zpět a tyto peníze nakonec budou muset zaplatit odběratelé vody. Řešení určitě není tak jednoduché, jak naznačuje autor článku a výběr vhodné varianty se neobejde bez studie jak technické, tak ekonomické proveditelnosti.

Závěrem

Rozhodnutí o zdrojích vody je vždy složitým úkolem, který stojí před představiteli řady měst a obcí. V 1. SčV, a.s. jsme rádi, že můžeme spolupracovat s tak odpovědnými partnery, vlastníky vodovodů a kanalizací, jako je město Český Brod. Zároveň na sebe bereme závazek poskytnout vedení města vždy nezávislé a odborně správné informace pro jeho rozhodování.